Pomalý sestup
Když se v odlehlém lese otevře záhadný obří spirálovitý tunel, úřady i vědci si s jeho vysvětlením nevědí rady. Poté, co zmizí vojenský tým a po celém světě jsou zachyceny jiné-světské rádiové signály, jsou do tunelu místo nich vysláni umělec a básník. Pomalé mistrovské dílo sovětského režiséra Andreje Solonicyna z roku 1979. PG.
Máš nějaké jméno, básníku?
Byl jsem pokřtěn bez svého souhlasu.
Nikdy jsem o Boha nežádal. A nikdy jsem nežádal ani o jméno. Takže budu Básník.
Dobře.
Pak budu Umělec.
Ať jdeme jakkoli hluboko, tunel nikdy neztmavne.
Pošetilý Umělče. Ztmavne, když zavřeš oči.
Zavři oči ty, Básníku, a pro mě zůstane tunel světlý.
<kapající voda>
Ano, ale brzy zaostanu – a beze mě i ty ztratíš cestu.
Nenechám tě zaostat. I kdybys oslepl.
Laskavá slova, ale nejsem si jistý, že jim věřím...
<vzdálený výkřik se rozléhá>
Co to bylo?
Nelaskavost.
Proboha, sestupujeme do pekla?
Ty, který odmítáš Boha, se bojíš pekla?
Odmítám Boha. Ale peklo je skutečné. To ví každý blázen.
Jediná naděje, která mi zbývá, je prorazit peklem na druhou stranu.
Je ještě něco, v co můžeme doufat?
| Účinek | Hodnota | Množství |
|---|---|---|
| Nuda | -20 | ×20 |
| VHS – prodejní |